Železný Tomík 2015

Už nějaký ten rok se účastníme tohoto povedeného trojboje dvojic pořádaným oddílem Delfín z Litoměřic.

Osobně jsem odjížděl ráno z Kravař a to pršelo ne zrovna málo. Už jsem se chtěl psychicky připravovat, že pojedeme na lodi, kole a i závěrečný běh si užijeme v dešti. Kolem deváté ráno se ukázalo, že jsou mé obavy marné. A použil jsem pro jistotu i opalovací krém.

Byly změněny trasy kvůli opravám mostu a odklonění dopravy a zvýšení frekvence výskytu aut na původní cyklistické trase závodu. Mě osobně to sedlo. Sice těžší sjezdy na kole, ale zase jenom jeden krpál nahoru.

Začínal se, ale samozřejmě lodí. I tady se měnila trasa a jelo se pouze po Labi. Bylo možné podjet můstek na molo a tím si trochu nadjet a získat trochu času. Mám pocit, že od páté dvojice tam jeli všichni. Start na lodi byl trochu krkolomný a zatáčelo nám to sem tam, ale poté už byla naše jízda plná jistoty.

Po dojetí jsme měli drobný zádrhel, protože jsme dostali kontrolní lístek jiné dvojice a museli je u kol dohnat a vzít náš vlastní, který už skončil zmuchlaný v mokré kapse. To způsobilo jeho rozdělení na cyklistické kontrole. I tak jsme s ním, ale měli menší problémy, než Lucka s Weasy, tam se pro něj vracela Weasy z běhu až ke kolům.

Kolo se jelo krásně a trasu jsme trefili hned na poprvé což nám zajistilo výhodu nad drobně bloudícím Skupem s Vikym. Dohnali nás až u začátku běhu a i tak jsme si udrželi náskok až do cíle.

Běh byl příjemný také, protože se běželo více u vody a ne okolo kolejí jako loni. Takže byl člověk pohodlně ve stínu a nepražil se na slunci. U kontroly jsme se občerstvili perlivou citronovou vodou. Poměrně nezvykle, čekal jsem obyčejnou vodu. Před cílem jsem nasadili nutný sprint.

Celá fotogalerie je k dispozici na facebooku Roháčů.

Gorka Morka aneb další zápolení do víceboje oddílů.

Po čtvrteční oddílovce jsem se lidé co pokračovali na turnaj v Gorce morce sebrali a odjeli směr Kravaře. Plnil jsem spíše funkci fotografa, protože loni mě to stálo mnoho sil a bylo pak velmi těžké zvládnout navazujícího Železného Tomíka. I letos jsme se na něj chystali a tak jsem se zůčastnil pouze jednoho zápasu.

Předcházelo tomu balení jídla a materiálu a nákup v Tescu. Neobešlo se to ani bez návratu pro polévku do skladu na Spirále, ale spoustu účastníků by se nejspíše obešla i bez ní a s velkou chutí by hlad zahnali za pomoci přilehlého obchůdku pana Hai Minga.

Dorazili jsme chvilku po deváté a povečeřeli chléb s různými nátěrkami. Následoval hravý večer s povídáním, ping pongem a osadníky. Nechybělo ani nějaké to za oknem chlazené pivo, ale střídmě neboť spoustu účastníků čekal tvrdý boj v nelehké hře jež se zove Gorka Morka.

V sobotu ráno po nutném vysvětlení pravidel a po tom co dorazili opozdilí Veverci začal tento nelehký turnaj.

Dopoledne nás čekaly celkem 4 zápasy proti Magnetům, Dakotům, Veverkům a Staňákům.

Dopoledne se neslo v naší výherní vlně. Byly znát zkušenosti z loňského roku, tak i převaha větších hráčů, ale nutno podotknout, že to není nutně výhoda.


Dopoledne pro nás skončilo skórem 72:3 a 4mi výhrami.

Poté co jsme spořádali ne zrovna oblíbenou polévku čekaly na nás ještě dva zápasy.

Proti neporažené Chipewě. Skončilo to velmi vyrovnaným zápasem plným nervů, ale utrpěli jsme vítězství 7:2. To rozhodlo o našem celkovém vítězství v turnaji i přes prohru v posledním zápase, kde už chybělo nasazení a polevili jsme ve výkonu a podcenili soupeře. Nutno podotknout, že i zde to bylo plné emocí a to od soupeřů.

Šuškalo se, že máme ssebou málo dětí, ale holt máme opačný problém než ostatní. Na akce nám jezdí velcí a menší přemlouváme už hůře.

Po turnaji pak následovalo sledování hokeje. Kde obdobně jako my na Gorce zářili naši hokejisté.

Také bylo potřeba opravit Vikyho kolo na následující zápas, protože jedna jeho duše byla hodně nešťastně zničená jeli jsme do České Lípy do Kauflandu zachránit jeho účast na závodu. V přilehlé lékárně jsme pořídili i krémy na spálená těla našich závodníků a krém na opalování kdyby i zítra peklo slunce naplno.

Myslím, že všichni zůčastnění si to užili. A trofej je na rok naše.

Na celou fotogalerii se podívejte na facebookových stránkách našeho oddílu.

Spartan Race 2/5/2015

Nechal jsem se přemluvit Eliškou a vyrazil na tento překážkový běh.

Nutné selfie před závodem

Samozřejmě jsem netrénoval ani běh natož pak na nějaké disciplíny. Mým tréninkem je poslední dobou jen občasné lezení.

Už počáteční výběh do kopce byl sám o sobě zážitkem s mocnou podporou hudby a chlapců moderátorů. A ani já jsem nezapomenul celý náš koridor správně namotivovat po vzoru posledního skauta.

Vybíhali jsme ve 12:15 což se ukázalo jako dobrá volba.

Překážek nebylo opravdu málo a napočítali jsme jich nakonec asi 20. Pokusím se je popsat z mého pohledu.

Balíky se slámou po výběhu do kopce byly opravdu na rozehřátím protože si stačilo povyskočit a člověk byl nahoře. A sláma voněla, což mi překvapilo, čekal jsem zatuchlinu.

Poté jsme proskákali pneumatikami. Taktéž v pohodě, protože nohy nebyly ještě obaleny bahnem a ani unavené dlouhým během.

Pak jsem pochopil, že nejzastoupenější komoditou tohoto závodu je bahno a voda, která se používá na jeho vytvoření. Proskočil jsem tedy okénkem nohama napřed, abych se zabořil až po kolena, Boty mi naštěstí na nohách zůstali. Zavázal jsem je opravdu důkladně.

Poté bylo potřeba podlézt dřevěnou konstrukci nad jak jinak než bahnem. Zde bylo zaboření naopak žádoucí, protože jinak se tam člověk prostě nevešel.

Jaké bylo mé překvapení, když nám organizátoři dopřáli možnost umytí se nejspíše ve Veseckém rybníce, ale jestli to byl opravdu on jenom hádám.

Po delším běhu jsme doběhli ke dřevěné zdi. Docela mne zdržela. Chyběl mi kousek na přehození nohy, ale na x pokusů jsem se přes zeď dostal.

Ale doběhnutí k zaraženým kůlům do země bylo probuzení ještě ledovější než plavání. Spadl jsem z nich a následovala první série angličáků.

Prolézání pod ostnatým drátem bahnem mi dalo zabrat víc než ostatním co tak říkali. Ale dotáhl jsem to do konce. Nakonec ani jiná možnost nebyla.

Následovalo odpočinkové kolečko s pytlem s pískem.

Šplh po mokrém laně obaleném bahnem jsem raději rovnou obešel a začal dělat angličáky podruhé.

Přehození traktorové pneumatiky tam a zpět byla po tom všem odpočinková discipína.

Poté jsem přelezl po umělé stěne, kde místo chytů sloužili dřevěné krychličky. To mi sedlo a už jsem běžel vytahovat pytel s pískem po kladce. Nejdůležitější bylo pomalu ho spustit dolů.

Za pomocí lan s uzly jsme vylezli po skále. Na hřebeni jsme pomohli slečně s křečemi v lýtku a nemohli se dočkat skluzavky, ale ještě před ní jsme museli přeručkovat po konstrukci z lešení.

Myslím si, že následovala další konstrukce z lešení a sítí po které se přešlo přes, ale mohlo to být jinde, nedokážu to přesně zařadit.

Čekalo na nás už jen pár věcí. Podplavat konstrukci bahnitou vodou, přeručkovat po madlech z tramvaje, dělal jsem angličáky. Ještě jednou podlézt pod ostnatým drátem, hodit oštěpem což se mi nepovedlo a dělal jsem poslední angličáky. Celkem mě jich potkalo 120 a doběhnout 200 metrů do cíle.

Těsně před sprchováním

Byl to hezký zážitek, ale ještě když píšu tyto řádky mě bolí ramena a pár svalů o kterých jsem dříve nevěděl.

Když nezvládáte uběhnout všechny tři. Stačí mít dvě kamarádky.

Krušovický Soudek 26/4/2015

Opět i v tomto roce na trase ze Stochova do Krušovic jak jinak než s Michalem přede mnou a Hopem ještě dál.

Klasický start v 9:30 od prastarého dubu. Neustálé poprchání předpovídalo buď hrozné a nebo naopak velmi příjemné běžecké počasí. Nakonec se to překlopilo k tomu velmi příjemnému. Nebylo vedro a tudíž i absence občerstvovacích stanic (jsem zhýčkaný půlmaratonem) nebo spíše přítomnost jen jediné tolik nevadil a od hodné paní na 10. kilometru jsem dostal také trochu vody.

Situace se vyvíjela tak jak jsem ji vzhledem k minimu tréninku a zkušeností z letošního půlmaratonu očekával. Do osmého kilometru síla byla pak se to začalo trošku kazit a čas na každý kilometr natahovat. Louštín tomu také nepřidal. Sbíháním z něj, ale překvapivě nakoplo baterky na doběh po asfaltce do cíle.

S číslem 207 jsem doběhl 177 z 201 v absolutním pořadí v mužích a v kategorii A 94 ze 103. Může to vypadat, že je to poměrně vzadu, ale měla by být kategorie podle běžeckého tréninku to by to pak vypadalo jinak.

Něco málo fotek od skvělých fotografů na trati a v cíli.

Krásný začátek rozkvetlým sadem	Někde za půlkou
Michal stále veselý	Konečně v pivovaru
Hlavně stopnout časomíru	Kde je Michal?

Nakonec ještě záznam trasy

Tak zase za rok ahoj ve Stochově.

Sportisimo Prague Half Marathon 28/3/2015

V  onen den jsem vyrazil brzy kvůli vyuvednutí startovního balíčku, ale ukázalo se, že hrozby ohledně vyzvedávání na poslední chvíli v den závodu jsou plané.

Pravým důvodem proč chtějí co nejvíce lidí "donutit" přijít v předchozí dny je ten, že v den závodu už se Expo bourá a není ani zdaleka tak sexy jako dříve. Prodejní stánky jsou zredukovány na jeden a a jediným vytrvalcem je Birell u kterého si můžete natočit klip, který když budete mít velké štěstí uvidíte přímo na trati.

V den závodu jak je na závodech kam jdu já zvykem bylo opět zataženo. Zvolil jsem tedy tříčtvrteční kalhoty a dlouhé triko. Pět minut před startem už jsem litoval neboť to chtělo, kraťasy, krátké triko a sluneční brýle. Počasí se totiž prudce obrátilo.

Poprvé v životě jsem také vyzkoušel tejpování ramene. Sice to nebylo tak vidět jako na ostatních "barevných" běžcích, kterým zářily kotníky a kolena, protože jsem to měl pod tričkem a ač nerad musím tomuhle vynálezu přiznat, že to pomohlo. Rameno nezačalo vůbec bolet.

Čas vzhledem k nulovému tréninku odpovídal.

Pořadí	Pořadí Muži	Pořadí kategorie	Startovní číslo	Jméno	Čas	Reálný čas
6484	5086	2917	5467	Tomáš Fól	02:16:11	02:09:07

Tak zase za rok a nebo možná v Olomouci... Třeba i s tréninkem.