Nechal jsem se přemluvit Eliškou a vyrazil na tento překážkový běh.
Samozřejmě jsem netrénoval ani běh natož pak na nějaké disciplíny. Mým tréninkem je poslední dobou jen občasné lezení.
Už počáteční výběh do kopce byl sám o sobě zážitkem s mocnou podporou hudby a chlapců moderátorů. A ani já jsem nezapomenul celý náš koridor správně namotivovat po vzoru posledního skauta.
Vybíhali jsme ve 12:15 což se ukázalo jako dobrá volba.
Překážek nebylo opravdu málo a napočítali jsme jich nakonec asi 20. Pokusím se je popsat z mého pohledu.
Balíky se slámou po výběhu do kopce byly opravdu na rozehřátím protože si stačilo povyskočit a člověk byl nahoře. A sláma voněla, což mi překvapilo, čekal jsem zatuchlinu.
Poté jsme proskákali pneumatikami. Taktéž v pohodě, protože nohy nebyly ještě obaleny bahnem a ani unavené dlouhým během.
Pak jsem pochopil, že nejzastoupenější komoditou tohoto závodu je bahno a voda, která se používá na jeho vytvoření. Proskočil jsem tedy okénkem nohama napřed, abych se zabořil až po kolena, Boty mi naštěstí na nohách zůstali. Zavázal jsem je opravdu důkladně.
Poté bylo potřeba podlézt dřevěnou konstrukci nad jak jinak než bahnem. Zde bylo zaboření naopak žádoucí, protože jinak se tam člověk prostě nevešel.
Jaké bylo mé překvapení, když nám organizátoři dopřáli možnost umytí se nejspíše ve Veseckém rybníce, ale jestli to byl opravdu on jenom hádám.
Po delším běhu jsme doběhli ke dřevěné zdi. Docela mne zdržela. Chyběl mi kousek na přehození nohy, ale na x pokusů jsem se přes zeď dostal.
Ale doběhnutí k zaraženým kůlům do země bylo probuzení ještě ledovější než plavání. Spadl jsem z nich a následovala první série angličáků.
Prolézání pod ostnatým drátem bahnem mi dalo zabrat víc než ostatním co tak říkali. Ale dotáhl jsem to do konce. Nakonec ani jiná možnost nebyla.
Následovalo odpočinkové kolečko s pytlem s pískem.
Šplh po mokrém laně obaleném bahnem jsem raději rovnou obešel a začal dělat angličáky podruhé.
Přehození traktorové pneumatiky tam a zpět byla po tom všem odpočinková discipína.
Poté jsem přelezl po umělé stěne, kde místo chytů sloužili dřevěné krychličky. To mi sedlo a už jsem běžel vytahovat pytel s pískem po kladce. Nejdůležitější bylo pomalu ho spustit dolů.
Za pomocí lan s uzly jsme vylezli po skále. Na hřebeni jsme pomohli slečně s křečemi v lýtku a nemohli se dočkat skluzavky, ale ještě před ní jsme museli přeručkovat po konstrukci z lešení.
Myslím si, že následovala další konstrukce z lešení a sítí po které se přešlo přes, ale mohlo to být jinde, nedokážu to přesně zařadit.
Čekalo na nás už jen pár věcí. Podplavat konstrukci bahnitou vodou, přeručkovat po madlech z tramvaje, dělal jsem angličáky. Ještě jednou podlézt pod ostnatým drátem, hodit oštěpem což se mi nepovedlo a dělal jsem poslední angličáky. Celkem mě jich potkalo 120 a doběhnout 200 metrů do cíle.
Byl to hezký zážitek, ale ještě když píšu tyto řádky mě bolí ramena a pár svalů o kterých jsem dříve nevěděl.
 |
| Nutné selfie před závodem |
Samozřejmě jsem netrénoval ani běh natož pak na nějaké disciplíny. Mým tréninkem je poslední dobou jen občasné lezení.
Už počáteční výběh do kopce byl sám o sobě zážitkem s mocnou podporou hudby a chlapců moderátorů. A ani já jsem nezapomenul celý náš koridor správně namotivovat po vzoru posledního skauta.
Vybíhali jsme ve 12:15 což se ukázalo jako dobrá volba.
Překážek nebylo opravdu málo a napočítali jsme jich nakonec asi 20. Pokusím se je popsat z mého pohledu.
Balíky se slámou po výběhu do kopce byly opravdu na rozehřátím protože si stačilo povyskočit a člověk byl nahoře. A sláma voněla, což mi překvapilo, čekal jsem zatuchlinu.
Poté jsme proskákali pneumatikami. Taktéž v pohodě, protože nohy nebyly ještě obaleny bahnem a ani unavené dlouhým během.
Pak jsem pochopil, že nejzastoupenější komoditou tohoto závodu je bahno a voda, která se používá na jeho vytvoření. Proskočil jsem tedy okénkem nohama napřed, abych se zabořil až po kolena, Boty mi naštěstí na nohách zůstali. Zavázal jsem je opravdu důkladně.
Poté bylo potřeba podlézt dřevěnou konstrukci nad jak jinak než bahnem. Zde bylo zaboření naopak žádoucí, protože jinak se tam člověk prostě nevešel.
Jaké bylo mé překvapení, když nám organizátoři dopřáli možnost umytí se nejspíše ve Veseckém rybníce, ale jestli to byl opravdu on jenom hádám.
Po delším běhu jsme doběhli ke dřevěné zdi. Docela mne zdržela. Chyběl mi kousek na přehození nohy, ale na x pokusů jsem se přes zeď dostal.
Ale doběhnutí k zaraženým kůlům do země bylo probuzení ještě ledovější než plavání. Spadl jsem z nich a následovala první série angličáků.
Prolézání pod ostnatým drátem bahnem mi dalo zabrat víc než ostatním co tak říkali. Ale dotáhl jsem to do konce. Nakonec ani jiná možnost nebyla.
Následovalo odpočinkové kolečko s pytlem s pískem.
Šplh po mokrém laně obaleném bahnem jsem raději rovnou obešel a začal dělat angličáky podruhé.
Přehození traktorové pneumatiky tam a zpět byla po tom všem odpočinková discipína.
Poté jsem přelezl po umělé stěne, kde místo chytů sloužili dřevěné krychličky. To mi sedlo a už jsem běžel vytahovat pytel s pískem po kladce. Nejdůležitější bylo pomalu ho spustit dolů.
Za pomocí lan s uzly jsme vylezli po skále. Na hřebeni jsme pomohli slečně s křečemi v lýtku a nemohli se dočkat skluzavky, ale ještě před ní jsme museli přeručkovat po konstrukci z lešení.
Myslím si, že následovala další konstrukce z lešení a sítí po které se přešlo přes, ale mohlo to být jinde, nedokážu to přesně zařadit.
Čekalo na nás už jen pár věcí. Podplavat konstrukci bahnitou vodou, přeručkovat po madlech z tramvaje, dělal jsem angličáky. Ještě jednou podlézt pod ostnatým drátem, hodit oštěpem což se mi nepovedlo a dělal jsem poslední angličáky. Celkem mě jich potkalo 120 a doběhnout 200 metrů do cíle.
 |
| Těsně před sprchováním |
Byl to hezký zážitek, ale ještě když píšu tyto řádky mě bolí ramena a pár svalů o kterých jsem dříve nevěděl.
 |
| Když nezvládáte uběhnout všechny tři. Stačí mít dvě kamarádky. |
Super! :-) Obdivuju
OdpovědětVymazat